Když měl náš pračlověčí předek hlad či žízeň, vynakládal třeba i veškeré svoje úsilí, jenom aby něco ulovil či nasbíral, respektive aby našel zdroj vody. A když pak ukojil hlad, žízeň a třeba i ostatní potřeby, někde se jen tak rozvalil a odpočíval, lebedil si.
A když se nad tím zamyslíme, nelišíme se v tomto v zásadě od takových prapředků. Sice jsme svoji existenci pozvedli na vyšší level, ale v zásadě nám jde stále o totéž. Nejprve pracujeme, abychom se zaopatřili vším důležitým, tedy abychom si na vše podstatné vydělali, a když se tak stane, bereme si dovolenou, abychom si po takové práci oddechli.
A co taková dovolená obnáší? Pochopitelně jde u této o to, abychom si skutečně dopřáli to, po čem toužíme a čeho se nám ve všedních dnech nedostává. A protože jsme my lidé rozdílní, nepředstavujeme si pod pojmem dovolená naprosto totéž.
Pro všechny je dovolená spojena pochopitelně s tím, že se nemusíme zdržovat na pracovišti a plnit si tam své úkoly a povinnosti, ale to ostatní už se liší. A to třeba proto, že každého z nás něco jiného baví, každý z nás touží po něčem jiném, a různé jsou pochopitelně i naše finanční, zdravotní, rodinné a další podmínky.
Někdo tak sní o tom, že o dovolené odjede co nejdál, třeba i do hodně exotických končin, kde zapomene na každodenní všední realitu, jinému stačí (nebo musí stačit) výlet po vlastech českých nebo třeba i pobyt doma. Někdo o dovolené podniká dobrodružné expedice plné adrenalinu, zatímco jiný chce mít hlavně klídek, někdo utratí za svůj odpočinek majlant a jiného nevyjde dovolená třeba vůbec draze.
Ale hlavní není to, co o dovolené děláme. Hlavní je to, že si odpočineme a načerpáme nové síly. A uděláme si dobře, tak, jak by to bylo ve všedních dnech nemyslitelné.
A tak se na dovolenou těšíme. I já, i vy. Protože to bude něco, po čem prostě lidé touží. A nikdy tomu nebude jinak.